Základní komunikační poruchy
Dyslalie (patlavost)
⇒ nejčastější komunikační porucha řeči, která se projevuje vadnou výslovností jedné nebo
několika hlásek rodného jazyka
Dyslalie levis – vadná výslovnost jedné nebo několika hlásek;
vadně vyslovované hlásky mohou být z:
⇔ jednoho artikulačního okrsku - monoformní dyslalie nebo
⇔ více artikulačních oblastí - polyformní dyslalie
Dyslalie multiplex – ve výslovnosti je postižen větší počet hlásek;
řeč je však stále srozumitelná
Dyslalie universalis – těžká vada výslovnosti, kdy je postižena výslovnost většiny hlásek;
řeč je nesrozumitelná
Dysartrie
⇒ porucha motorické realizace řeči jako celku, kdy artikulace je narušena na základě
organického poškození CNS, u dětí nejčastěji po dětské mozkové obrně (MO)
⇒ u dětí s MO je podstatné propojení rozvoje komunikačních schopností se somatickou
léčbou (léčba hybnosti)
Afázie (získaná orgánová nemluvnost)
⇒ ztráta již vyvinutých schopností dorozumět se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku
organického poškození mozku, např. po úrazu
⇒ postižena je nejen samotná realizace řeči, ale i porozumění řeči
Opožděný vývoj řeči
⇒ hovoříme o něm tehdy, pokud dítě ve 3 letech života nemluví nebo pokud mluví méně
než je obvyklé
⇒ příčinou bývá nepodnětné, málo stimulující prostředí, nedostatek citových vazeb, málo
mluvních popudů, ale také genetické vlivy (častěji u chlapců), nevyzrálá nervová soustava
(u nedonošených či předčasně narozených dětí), lehká mozková dysfunkce (neschopnost
soustředit se na řeč)
Vývojová dysfázie (vývojová nemluvnost)
⇒ projevuje se sníženou schopností až neschopností verbálně komunikovat i přesto, že
podmínky pro rozvoj řeči jsou dobré
⇒ v různé míře bývá zasažena jak řečová produkce, tak i porozumění řeči
⇒ nedostatky se objevují v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti, pozornosti, děti
jsou snadno unavitelné, narušena bývá i oblast citová a motivační
Mutismus (oněmění)
⇒ psychogenně podmíněná nemluvnost; jde o ztrátu již vyvinuté řeči, schopnosti
komunikovat
Elektivní mutismus – výběrová ztráta řeči, váže se na určitou situaci, osobu či prostředí
⇔ nejtypičtěji se vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
⇔ u dospělých osob jde o symptom jiného postižení
Rhinolalie (huhňavost)
⇒ porucha zvuku řeči
⇒ jde o poruchu nosní rezonance
v mluvené řeči objevuje patologicky snížená nebo zvýšená nosovost
⇔ hyponazalita – snížená, např. u dětí se zvětšenou nosohltanovou mandlí
⇔ hypernazalita – zvýšená, např. u rozštěpových dětí
⇒ řeč se stává huhňavou, špatně srozumitelnou
Palatolalie
⇒ jde o těžkou formu narušené komunikační schopnosti vzniklou v důsledku orofasiálních
rozštěpů a narušené funkce patrohltanového mechanismu
⇒ narušení se projevuje jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci
Balbuties (koktavost)
⇒ jde o jeden z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti
⇒ porucha se nejnápadněji projevuje charakteristickým, avšak nedobrovolným
přerušováním plynulosti mluvené řeči
⇒ cca ve 4-5% se týká právě dětské populace, kdy cca v 70% vzniká ve věku 3-5 let a cca
ve 20% pak na začátku školní docházky
Tumultus sermonis (breptavost)
⇒ porucha plynulosti řeči, která je charakteristická extrémním zrychlováním tempa řeči; řeč
se stává až nesrozumitelnou
⇒ postižený sám si tento svůj nedostatek v řeči neuvědomuje