Terminologie
Logopedie
⇒ původně lékařský obor, který se postupně rozvíjel a začal přerůstat ze zdravotnictví do
školství
⇒ dnes odvětví speciální pedagogiky, které se zabývá poruchami komunikace a vadami řeči,
sluchu a hlasu
⇒ zkoumá narušenou komunikační schopnost (NKS) jedince z hlediska možných příčin,
projevů, následků, tj. z hlediska možností diagnostiky, terapie i prevence
Ontogeneze řeči
⇒ vývoj řeči u zdravého jedince v průběhu jeho života
⇒ nejrychleji se řeč vyvíjí mezi 3 – 4 rokem života
⇒ faktory ovlivňující vývoj řeči:
- intelektové schopnosti
- stav CNS
- motorické schopnosti
- vyvinuté sluchové / zrakové vnímání
- míra vrozeného nadání pro jazyk
- sociální prostředí
Přehled vývoje
| VĚK | ROZVOJ SLOVNÍ ZÁSOBY, VÝVOJ VÝSLOVNOSTI |
| 2-3 měsíce | křik, houkání, broukání |
| 4-6 měsíců | žvatlání, pudové hlasové projevy |
| 6-8 měsíců | napodobující žvatlání, dítě připodobňuje své vlastní zvuky hláskám mateřského jazyka |
| 10 měsíců | porozumění mluvené řeči vyjádřené motorickou reakcí (Udělej paci, paci. Jak jsi veliký?) |
| 1 rok | objevují se první slovíčka – táta, máma, vyjadřuje své požadavky a pocity |
| 1-1,5 roku | stále více jsou užívána zvukomalebná slova (pápá, bú, tútú…), opakuje, hraje si se slovy, začíná tvořit jednoduché věty, vyslovuje P, B, M, A, E, I, O, U, J, T |
| 1,5-2,5 roku | zvyšuje se zájem o komunikaci, tvoří jednoduché věty, ptá se: Co je to?, vyslovuje K, G, CH, V, F, OU, AU |
| 2,5 -3,5 roku | začíná mluvit gramaticky správně, využívá většiny slovních druhů, má správný slovosled, snaží se správně skloňovat, ptá se: Proč?, začíná se tvořit verbální paměť zvládá hlásky D, N, L, Bě, Pě, Vě, Mě |
| 3,5-4,5 roku | dokončuje se gramatická stavba vět, dítě chápe děj, umí vyprávět, vytváří správnou výslovnost hlásek Ď, Ť, Ň, Č, Š, Ž |
| 5-6,5 roku | dítě chápe složité děje, má již velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí, výslovnost hlásek C,S,Z, rozlišuje hlásky S,C,Z x Š,Č,Ž, R,Ř |
Správná výslovnost by měla být ukončena do nástupu povinné školní docházky.
Základní komunikační poruchy
Dyslalie (patlavost)
⇒ nejčastější komunikační porucha řeči, která se projevuje vadnou výslovností jedné nebo
několika hlásek rodného jazyka
Dyslalie levis – vadná výslovnost jedné nebo několika hlásek;
vadně vyslovované hlásky mohou být z:
⇔ jednoho artikulačního okrsku - monoformní dyslalie nebo
⇔ více artikulačních oblastí - polyformní dyslalie
Dyslalie multiplex – ve výslovnosti je postižen větší počet hlásek;
řeč je však stále srozumitelná
Dyslalie universalis – těžká vada výslovnosti, kdy je postižena výslovnost většiny hlásek;
řeč je nesrozumitelná
Dysartrie
⇒ porucha motorické realizace řeči jako celku, kdy artikulace je narušena na základě
organického poškození CNS, u dětí nejčastěji po dětské mozkové obrně (MO)
⇒ u dětí s MO je podstatné propojení rozvoje komunikačních schopností se somatickou
léčbou (léčba hybnosti)
Afázie (získaná orgánová nemluvnost)
⇒ ztráta již vyvinutých schopností dorozumět se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku
organického poškození mozku, např. po úrazu
⇒ postižena je nejen samotná realizace řeči, ale i porozumění řeči
Opožděný vývoj řeči
⇒ hovoříme o něm tehdy, pokud dítě ve 3 letech života nemluví nebo pokud mluví méně
než je obvyklé
⇒ příčinou bývá nepodnětné, málo stimulující prostředí, nedostatek citových vazeb, málo
mluvních popudů, ale také genetické vlivy (častěji u chlapců), nevyzrálá nervová soustava
(u nedonošených či předčasně narozených dětí), lehká mozková dysfunkce (neschopnost
soustředit se na řeč)
Vývojová dysfázie (vývojová nemluvnost)
⇒ projevuje se sníženou schopností až neschopností verbálně komunikovat i přesto, že
podmínky pro rozvoj řeči jsou dobré
⇒ v různé míře bývá zasažena jak řečová produkce, tak i porozumění řeči
⇒ nedostatky se objevují v oblasti jemné motoriky, grafomotoriky, paměti, pozornosti, děti
jsou snadno unavitelné, narušena bývá i oblast citová a motivační
Mutismus (oněmění)
⇒ psychogenně podmíněná nemluvnost; jde o ztrátu již vyvinuté řeči, schopnosti
komunikovat
Elektivní mutismus – výběrová ztráta řeči, váže se na určitou situaci, osobu či prostředí
⇔ nejtypičtěji se vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
⇔ u dospělých osob jde o symptom jiného postižení
Rhinolalie (huhňavost)
⇒ porucha zvuku řeči
⇒ jde o poruchu nosní rezonance
v mluvené řeči objevuje patologicky snížená nebo zvýšená nosovost
⇔ hyponazalita – snížená, např. u dětí se zvětšenou nosohltanovou mandlí
⇔ hypernazalita – zvýšená, např. u rozštěpových dětí
⇒ řeč se stává huhňavou, špatně srozumitelnou
Palatolalie
⇒ jde o těžkou formu narušené komunikační schopnosti vzniklou v důsledku orofasiálních
rozštěpů a narušené funkce patrohltanového mechanismu
⇒ narušení se projevuje jak ve verbální, tak i neverbální komunikaci
Balbuties (koktavost)
⇒ jde o jeden z nejtěžších druhů narušené komunikační schopnosti
⇒ porucha se nejnápadněji projevuje charakteristickým, avšak nedobrovolným
přerušováním plynulosti mluvené řeči
⇒ cca ve 4-5% se týká právě dětské populace, kdy cca v 70% vzniká ve věku 3-5 let a cca
ve 20% pak na začátku školní docházky
Tumultus sermonis (breptavost)
⇒ porucha plynulosti řeči, která je charakteristická extrémním zrychlováním tempa řeči; řeč
se stává až nesrozumitelnou
⇒ postižený sám si tento svůj nedostatek v řeči neuvědomuje
Logopedická intervence
⇒ aktivita specifická pro práci logopeda
⇒ zahrnuje činnosti: logopedickou diagnostiku narušené komunikační činnosti (NKS), terapii
a prevenci
Logopedická diagnostika
⇒ specifikuje druh narušené komunikační schopnosti, příčiny vzniku, průběh, stupeň,
zvláštnosti i následky
⇒ na jejím základě je stanovena narušená komunikační schopnost jako diagnóza, a
zpravidla je také stanovena prognóza narušené kominikační schopnosti
Logopedická terapie
⇒ specifická aktivita logopeda
⇒ jde o tzv. řízené učení (nejde tedy o léčbu), které pod usměrňováním a kontrolou
logopeda vede k osvojení si specifických vědomostí, zručností, návyků především v
oblasti komunikace
Logopedická prevence
⇒ aktivity, jejichž snahou je podchycení a předcházení nedostatků v oblasti komunikace
⇔ primární prevence
⇒ práce s rizikovou skupinou populace
⇔ sekundární prevence
⇒ snaha o předcházení dalšího prohlubování NKS (např.logofobie) a tím i narušení celé
osobnosti , snaha o socializaci – zařazení do společnosti
⇔ terciální prevence